Hydrofobizace pomocí nanotechnologií dalším krokem vpřed
Nanotechnologická Hydrofobní ochrana je krok vpřed
Rychlý vývoj v oblasti chemie se nemohl vyhnout ani stavebnictví. Rovněž do tohoto oboru vkročily nanotechnologie, a to velice úspěšně. Samotný pojem nanotechnologie je z jedné strany pojímán jako záležitost sice velmi progresivní a neznámá a z druhé strany něco, co je někdy bezdůvodně démonizováno. Pokusíme se uvést věci na pravou míru.
Stejně jako v každém jiném oboru, i tady se vyskytuji věci problematické. To se ale netýká materiálů, které používáme v našim případě. Pracujeme s oxidy kovů a minerálů, které jsou obecně známé a od pradávna používané, kromě jiného také ve stavebnictví. Díky nanotechnologickým výzkumům a nejnovějším poznatkům, mohou být tyto materiály využity i v jiných formách, než jak nám sloužily doposud. 
Základní princip nanotechnologie
Základním principem využití nanotechnologie bylo zjištění, že materiály velikosti nano tzn. částice složené z několika nebo několika desítek atomu a holým okem neviditelné, mají zcela odlišné vlastnosti, než týž materiál ve velikosti makro. Například jedním se základních materiálů, který používáme ve výrobě, je oxid křemičitý - SiO2. Tuto látku známe všichni a nepovažujeme ji rozhodně za škodlivou. Mluvíme přece o písku, materiálu zcela běžně používaném, se kterým denně přicházíme do styku. Písek ve své nám dosud známe podobě, je na stavbě pouze plnivem pro celou řadu stavebních materiálů. Ale tentýž písek ve velikosti částic v řadu nano má zcela jiné vlastnosti. Díky obrovské ploše, kterou získal svým rozdrobením, se najednou chová jinak, než jsme dosud zvyklí. Nanočástice SiO2, rozpuštěné ve vodním nebo jiném (např. glykolovém nebo alkoholovém) roztoku, nepřijímají ke svému povrch (po naneseni a zaschnutí) vodu, a tudíž vytváří tzv. "lotosový efekt" neboli jsou hydrofobní. Mluvíme tady o nanesení a zaschnutí těchto části na povrchu, ale v tloušťce nano tzn. holým okem neviditelné.
Co je Hydrofobní ochrana
Takto ošetřené povrchy jsou hydrofobní, to znamená, že nepřijímají vodu, ale nejsou proti vodě izolované. Hydrofobizace a hydroizolace jsou dva pojmy, které svádí k záměně. Hydrofobizace nemůže nahradit hydroizolaci, která je ošetřením proti tlakové vodě.
Setkáváme se na trhu s celou řadou hydrofobizačnich přípravků, ale ne všechny dokážou splnit naše požadavky. Nejčastějším nedostatkem tradičních hydrofobizačnich materiálů je jeden z požadavků, který je na ně kladen, a to nutnost aplikace na suchý povrch. V případě nano přípravků na vlhký povrch není překážkou pro aplikaci. Po zaschnutí bude cela ošetřená plocha hydrofobizovaná.
Hydrofobní ochrana a další využití
Setkáváme se s mnoha situacemi, které vytváří různě nároky a požadavky z hlediska ošetřeni povrchů. Souběžně s hydrofobním ošetřením někdy potřebujeme zajistit ochranu proti řasám a mechům, desinfekční vlastnosti povrchu nebo tzv. "snadno čistící úpravu" E2C (easy to clean). Všechny tyto potřeby lze kombinovat v přípravcích hydrofobizujicích na bázi nanotechnologie.
Nanoprodukty nezanechávají stopy
Pro většinu přípravků na bázi nanotechnologií je charakteristické, že na ošetřeném povrchu nezanechávají žádnou stopu, jsou neviditelné bez ohledu na to, jak hodně materiálů naneseme na jedno místo. V běžné praxi se nanáší dvě vrstvy, třetí většinou je zbytečná a mnohdy ani ji nelze nanést. Povrch, který už začíná zasychat, nepřijímá už žádné další molekuly vody. Samozřejmostí je, že povrch je plně difuzní, a vzhledem k tomu, že nepřidáváme na ošetřovaný podklad žádné organické látky, je možné používat například na všechny historické objekty.
Možnosti Hydrofobní ochrany
Hydrofobizovat můžeme nejen minerální podklady, jako jsou přírodní kameny, beton či cihla apod., ale také dřevo, textil, kov nebo sklo. Ve všech případech pracujeme s materiály, které nejsou zátěži pro životní prostředí a zdraví člověka.
